Lidé jsou od přírody soucitným a pečujícím živočišným druhem. Máme instinktivní přání pomoci lidem, kteří to potřebují. Některé psychologické a sociální síly nám mohou v tomto přání bránit. Může se stát, že nás v kritických momentech zmatou nebo znejistí. V takových chvílích nás okolí může ovlivnit tak, že nic neuděláme, ale pouze čekáme a sledujeme - stáváme se přihlížejícími, kteří bezprostřední nebezpečí ignorují.
Psychologický výzkum nám poskytuje bohatou škálu informací o pomoci a přihlížení. Každý člověk disponuje schopností vystoupit z řady přihlížejících, každý může pomoci ostatním. Tyto schopnosti můžeme posilovat nácvikem.
Při poskytnutí pomoci se setkáváme s množstvím běžných překážek. Tyto překážky můžeme překonat, jen když jim budeme dobře rozumět.
Když dobře pochopíme, o co v efektu přihlížející jde, budeme také lépe schopni o pomoc požádat, což někdy může dokonce zachránit náš život.
